Současná ilustrátorská scéna aneb jak si stojí mladí ilustrátoři

České ilustrované knihy pro děti mají jednu z nejdelších tradic ve světě. Knížky od Adolfa Borna nebo Mikoláše Alše jsou nezapomenutelnými kousky z nejednoho dětství. Mladí čeští ilustrátoři na tyto tradice ochotně navazují a každoročně přinášejí nové a nové kousky opírající se o hodnoty tradiční ruční kresby se všemi jejími nedokonalostmi. Pro děti jsou tak připraveny stohy nových knih plné vřelých kreseb nesoucích v sobě jedinečnou atmosféru.
Na autory starších generací jako jsou Pavel Čech nebo Renáta Fučíková zaměřující se především na historickou ilustraci, navazují mladší generace, které postupně opouští svět digitální ilustrace, aby se vrátili k tužce a papíru.

S jejich díly se můžeme setkat na festivalech KOMA nebo LUSTR. Většina z nich se dnes zaměřuje na tvorbu autorských knih, které jsou často menšího formátu s velice moderním až designovým pojetím, avšak stále se drží tradičních technik. Podobná dílka jsou často publikována v menších nakladatelstvích jako je Běžíliška nebo třeba Baobab, který pravidelně pořádá festival dětské ilustrace TABOOK v Táboře.
Ne každý se však ilustrováním knih uživí, u nás je to stále spíš výjimka než běžné povolání. Náš knižní trh je malý, a byť patříme mezi národy, které čtou nejvíce, knih se u nás prodá omezené množství, které stále není schopno své autory uživit, natož zabezpečit do budoucna nebo jim umožnit nerušenou práci na další knize. Ve skutečnosti jsou ilustrace do dětských knih tvořeny spíše během dlouhých večerů při běžném zaměstnání, které jejich autorům zaplatí nejnutnější měsíční režii.

O projekty spojené s ilustrací je v poslední době velký zájem. Je to jedna z mála tradičních technik, které jsou podrovnány již během studia výtvarné školy a udržely si své místo i vedle konceptuálních tendencí dnešního výtvarného světa. Mnoho autorů je v důsledku toho ochotno podhodnocovat vlastní práci a více než o finanční přínos se zajímají o přínos do vlastního portfolia. Dostávají se tak do bludného kruhu, který jim neumožňuje odejít z běžného zaměstnání. Je však na samotných autorech, aby si za svou práci začali říkat o adekvátní ohodnocení. Dokud se k tomu neodhodlají, přístup nakladatelů se nezmění.